Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle, Osvícení, Nadaný žák… to jsou asi zatím nejlépe zpracované adaptace Kingových knih. Ani jedna z nich není děsivým hororem v pravém slova smyslu. Nejvíc toho je asi v Osvícení, ale i tady jde spíše o thriller a psychologickou hru. TO už jednou zpracované bylo. Nutno podotknout, že krom několika ikonických scén a nedostižného Tima Curryho v roli klauna Pennywise se předchozí adaptace do paměti příliš nezapsala.

 

TO byla první kniha, kterou jsem od Stephena Kinga četl. Stále si myslím, že je to jeho majstrštyk, který už později nepřekonal. 1056 stran. Tohle nejde jen tak nacpat do jednoho film. A tak tu budou dva (i to je ale žalostně málo). Kniha je rozdělena do dvou časových rovin, které dělí dlouhých dvacet sedm let. Jeden z větších rozdílů od knihy a vlastně i od prvního filmového zpracování TO z roku 1990 je v tom, že první dvojfilm se odehrává v rocích 1957 až 1985, zatímco zde se začíná v roce 1988, tedy následující část bude zřejmě v současnosti. To souvisí i s tím, že kniha časové roviny neustále střídá a první filmové zpracování vlastně také. Současné TO se odehrává jen v první časové rovině, kdy jsou hlavní hrdinové před prahem dospělosti.

 

V tom je asi hlavní deviza filmu. Herci jsou skvěle "nacastovaní" a vykreslení jejich světa i na malé ploše 135 minut fungují skvěle. Klukovské vztahy, začínající hormonální erupce a svět, který je k vám nepřátelský a nerozumí vám. Každá postava si navíc s sebou vleče nějaký mindrák, který je občas jen naznačen, ale nějak ho tušíte a díky tomu je hlavní parta celkem plastická a je možné se do ní lehce vžít. To všechno film zpracovává s bravurou, před kterou jde jen smeknout. Kde to drhne trochu více, je děs a hororová část. Jestliže je kultovní scéna s lodičkou, kterou můžete znát z traileru, zpracována s naprostou bravurou a namlsá vás – ty následující lekačky a napínačky už to v následujících dvou hodinách málokdy překonávají.

 

Několik slov k ději pro ty, co si knihu ještě nedoplnili do svého čtenářského deníku. Rok 1988, zapadlé městečko Derry, v zapadlém státu Maine. Sem ostatně King zasazuje téměř většinu svých románů. Derry má prvenství v tom, že se tu ztrácí lidé. Hlavně děti. Jednou za generaci přijde něco zlého a obyvatelé mizí. Zdá se, že o tom všichni vědí, ale nikdo o tom nemluví. Prostě jen přelepí plakáty hledaných dětí novou, čerstvou várkou. Historii města navíc provází podivný tancující klaun. V Derry se formuje bandička lůzrů, kteří věci chtějí přijít na kloub. Vede ji koktající Bill Denbrough, kterému se před nedávnem ztratil mladší bratr Georgie, když si hrál s lodičkou v dešti. Klaun se každému z nich zjevuje, pokaždé v trochu jiné podobě, související s tím, čeho se dítě bojí. Jo a pak je tu banda starších kluků, kteří ostatní šikanují a jeden z nich dokonce nosí tričko metalové kapely ANTHRAX. Toliko k ději.

 

Film skvěle pracuje s "osmdesátkovostí", skoro tak dobře, jako seriál Stranger Things, a s tím, jak tato bandička funguje vztahově a kamarádsky. Zde bych vzpomenul další film na motivy Stephena Kinga - Stůj při mně. Celkem zajímavě a nikoliv rušivě sem tvůrci pašují i humor – ostatně hlavním hrdinou je Klaun. Tady musím vypíchnout posun v efektech, které oproti zpracování z roku 1990, kde hodně drhla triková část, nepůsobí směšně, což byl můj hlavní problém s předchozím zpracováním. Díky tomu věřím, že finále v druhém závěrečném filmu se může opravdu podařit.

 

V čem ale jednoznačně TO selhat muselo, je plocha, na které se odehrává. Není tu dost prostoru rozehrát postavy dětí a dát prostor jejich mindrákům. Dost pro mě zásadních scén z knihy tu chybí úplně. Díky tomu by mě celkem zajímal názor někoho, kdo knihu nezná. Mám pocit, že některé drobnosti mu asi nebudou dávat smysl a mohou působit nahodile. I přes to všechno se těším na druhý díl.